Výzkum Mezi dávkami a prací ukazuje, že nízko kvalifikovaným lidem se práce často “nevyplatí”, zejména, pokud jsou v exekuci. Exekuční srážky jsou totiž stále stejné, i pokud lidé do práce chodí a dávky jsou totožné pro lidi, kteří jsou v hmotné nouzi a pracovat nemohou (z důvodu nemoci, postižení či stáří) a kteří práceschopní jsou.
Řešení 1: Zavést rozlišení nezabavitelného minima podle toho, zda práceschopný člověk pracuje či nikoli, a umožnit tak o něco vyšší životní komfort těm, kteří svou situaci aktivně řeší. Bonifikovat tak i získání lépe placené práce a zejména působit preventivně proti nelegální práci.
Řešení 2: Zvýšit životní a existenční minimum a současně zrevidovat způsob, jakým se na tyto částky váže příspěvek na živobytí. Po poslední novelizaci pobírá existenční minimum umožňující pouhé přežití příliš mnoho skupin, které nemají reálnou možnost si zvyšovat příjem prací. Zrevidovat lze také vazbu ostatních dávek – porodné, přídavek na dítě, příspěvky na zvláštní pomůcku pro OZP – na různé násobky životního minima.
Další souvislosti z oblasti školství zde
- Koronavirus - pirátský rozcestník
- Financování sociálních služeb a sociální práce
- Rodičovský příspěvek
- Kojenecké ústavy
- Rodina je základ
- Slaďování práce a péče
- Záškoláctví, nízké dosažené vzdělání
- Pracovně-právní situace pěstounů
- Nedostatek sociálních pracovníků
- Sociální práce a bydlení
- Dlouhodobá závislost na dávkách
- Doplatek na bydlení, který jde obchodníkům s chudobou
- Mimořádná okamžitá pomoc
- Nezabavitelné minimum